Návštěva záchytné stanice

Měli jsme doma i na venkově spousty nepotřebných věcí, které jsme se rozhodli věnovat psímu útulku,

kde pomohou potřebným. Rozhodli jsme se zajet do útulku poblíž Poděbrad, který jsem našla na www.

Bohužel na stránkách bylo pouze číslo účtu, mailová adresa a spousty různých fotek psů.

Napsala jsem tedy mail. V odpovědi jsem se dověděla, že paní co údajně provozuje útulek

bydlí v Praze a máme jí kdykoli přivézt cokoli, hlavně nábytek, židle, skříňky a mnoho dalšího

a uvedla číslo telefonu s kým se spojit. Napsala jsem SMS, kdy můžeme do útulku zavést

jeden pytel s dekami, druhý se svetry a mikinami a třetí s hračkami, obojky, oblečky, piškoty....

Bohužel se nikdo neozval ani nebral telefon. Zdálo se nám to celé nějaké divné, podvod? Proto jsem

našla záchytnou stanici pejsků v Jičíně. Na www. pouze telefon a opět pejsci. Poslala jsem SMS a opět

nic. Bylo mi docela líto, že vlastně jsme připravili tolik věcí, kterými chceme v zimě (bylo -5 a více

stupňů pod 0) pomoci chlupáčkům a nikdo je nechce. Zavolala jsem na telefon do Jičína. Paní

byla velice komisní až arogantní a řekla, že můžeme přijet v sobotu do jedenácti. Vypravili jsme

se tam. Podupávali asi 20 minut u útulku, když přišla paní středního věku. Byla nejdříve zaražená,

psíci na náš štěkali. Když se podívala do pytlů, roztála, hned oblékala pejsky, dávala deky a svetry

do kotců. Každý měl v kotci dřevěnou boudu s podložkou. Byla jako vyměněná, měla obrovskou radost a ani nás

nechtěla pustit domů. Pejskové když viděli, že tahá z pytlů pro ně, přestali štěkat a tolerovali i našeho Emila,

který nesměl chybět. Paní vypravovala jak s brigádníky lidem nevěří, protože co dokážou udělat s pejsky je zrůdné.

Proto ze začátku ten odtažitý přístup k nám. Pochopili jsme jí. To co o lidských bestiích vyprávěla bylo šílené.

Loučila se s námi jako se starými známými a my víme, že jsme tam nebyli naposledy.

Stanici provozuje město, byla čistá, psíci měli dostatek stravy a mají i výběh do okolních luk a kopce. Měli jsme

štěstí na lepší útulek i když co by pejskové dali za nového hodného páníka. Hřál nás dobrý pocit, že jsme přijeli

jako na zavolanou, že psíci nebudou mít díky svetrům a dekám tak studenou noc. Hračky a plyšáci šly na dračku,

pejskové se na chvilku přestali nudit....tam je nemají. A kdo ví, třeba jednou bude jeden s námi.