Jak nás dal osud dohromady?
jsem druhý den u nových páníků a asi se mi tu bude líbit........chá chá
V únoru 2008 jsme přišli o fenku Madlenku (AmericanBeauty Quasar).
Řekli jsme si, že to chvilku bez šarpeje vydržíme a pomalu se porozhlédneme po nějakém šikovném zdravém štěňátku, ale nejdříve září-říjen. Před Madlenkou jsme měli prvního šarpeje Badynku (Bactra Bohemia Alegro).
Prvně za těch 11 let co jsme žili se šarpeji, jsme jeli na sraz našeho klubu do Věšína bez pejska. Okolo pobíhalo spousty šarpíků, každý měl svého páníka, jenom my měli "prázdné ruce". Kolem nás začalo pobíhat žluté štěně a honilo šišku - lítalo sem tam a ještě se svou ségrou se zdatně rvaly a válely po zemi. A jak to dopadlo? Druhý den jsme sháněli kontakt na majitele žluté koule. Nečekali, že zavoláme zrovna my. A další víkend jsme byli na cestě do Kvíčovic za Angie a Fišerovic rodinkou.
Myslím,že jsme si hned s nimi i jejich malou Sárkou padli do oka. Při loučení s jejich - již naším štěňátkem byl pláč - jak jinak? Prvních 10 minut Angie byla neklidná, ale za čtvrt hodinky chrněla v autě jako by s námi byla od narození a tak to zůstalo. Již další den se s námi cítila jako doma - prostě si nás vybrala a my jí. Vlastně má domovy dva - jeden v Letňanech a jeden veliký se zahradou na chalupě u Jičína poblíž Českého Ráje, kde tráví víkendy a také výlety.
S Fišerovými jsme zůstali v kontaktu - dá se říci čilém - vyměňujeme si pravidelně maily, vídáme se na výstavách a troufám si říci, že jsme získali díky naší pesové nové bezvadné kamarády, na které se vždy těšíme a fandíme jim. Patří nerozlučně k našemu pejskovi.
A proč Emil a ne Angie?
První měsíc u nás jsme jí vymýšleli jméno, které by nebylo papírové, ale její. Zalíbila se Emílie - tak u ní zůstalo. Ale Emilka jak začínala růst, začínala i lotračit a trošku i zdrhat a někdo z nás, když jednou dělala alotria a skákala na cizí pejsky na ní zařval - EMILE !!!! A už to bylo - dnes je to náš Emílek, protože zlobí už jenom malinko a to se odpouští.